VIKTOR A SLON Z ŘÍŠE PŘIJÍMANÝCH EMOCÍ

Máme tu další příběh slona z Říše přijímaných emocí.

Pokud jste ještě nečetli mé pohádky, podívejte se na článek JAK VYPRÁVĚT PŘÍBĚHY PRO DĚTI.

Tento slon je speciální, protože nemá jen jednu barvu, ale hned několik. Je totiž fialovo-červeno-tmavěrůžovo-modro-tyrkysový se třpytkami. Proč? Protože pečuje o velmi důležité pocity dětí. Tyto pocity jsou většinou v balíku. To znamená, že je často cítíme společně. Jde o pocity, které se dotýkají naší vlastní sebehodnoty a důvěry v sebe sama. Tenhle Slon přichází k dětem, které cítí stud za sebe, trapnost, nelásku k sobě, zlobu, nadávají si nebo si dokonce myslí, že jsou špatné.

Náš příběh začíná u chlapečka jménem Viktor.

Viktor zrovna prožíval těžké období. Měl za sebou už skoro celý rok v první třídě a nebylo to pro něj vždy jednoduché. Potýkal se s velkými potížemi s nepozorností, impulzivitou, agresí, se strachy udělat chybu a s dodržováním pravidel.

Jednou večer šel Viktor spát a zase mu v hlavě běžely miliardy myšlenek, tak jako poslední dobou často.

A právě v té chvíli, a právě díky těmto Viktorovým pocitům, se v říši přijímaných emocí probudil fialovo-červeno-růžovo-modro-tyrkysový slon se třpytkami. Zaslechl totiž tyhle Viktorovy myšlenky a vydal se za ním.

Prošel duhovou řekou, která všem slonům dodává sílu, moudrost a napojení na nejvyšší energii – na bezpodmínečnou lásku.

Slon se objevil u Viktora v pokoji, zůstal neviditelný a chvilku čekal, jestli si Viktor všimne nové energie. Viktor byl velmi vnímavý a citlivý kluk, a tak změnu hned zaznamenal. A protože cítil, že to není nic, čeho by se měl bát, začal zkoumat, co se děje. Když slon zpozoroval takovou reakci, hned se začal zhmotňovat a Viktora pozdravil:

“Ahoj Viktore, já jsem slon z říše přijímaných emocí.”

“Já víííím!”, volal hned Viktor. “Já znám ty příběhy. Vypráví mi je moje máma! A mám je rád. Ale proč jsi přišel za mnou?”

“Slyšel jsem tvé myšlenky.”, řekl na to slon. 

“Jaké?”, zajímal se Viktor. “Já jich mám totiž v hlavě tolik, že se v nich sám nevyznám. Pořád se mi tam něco mele a skáče přes sebe.”

“Já vím.”, odpověděl slon. “A proto jsem tady. Možná se ti v poslední době dějí v životě věci, které vyvolávají myšlenky o tom, že si tak úplně nevěříš. Že si třeba myslíš, že děláš něco špatně.”

“Hmmm, no jo no… docela často.”, přiznal potichu Viktor. “Někdy si myslím, že jsem úplný blbec. Že dělám všechno špatně.” Viktor ztišil hlas do šepotu: ”A taky si někdy myslím, že bych tady snad vůbec neměl být.” 

Slon pokýval svou barevnou hlavou: “A víš, kdy se začaly objevovat tyhle myšlenky?”

Viktor se zamyslel: “No mám pocit, že tu byly skoro vždycky. Ale teď je to víc. Zlobím totiž ve škole. Ale nedělám to schválně! Teda většinou. Neumím se totiž moc soustředit. Pořád si potřebuju s něčím hrát nebo si zpívat. Taky hodně zapomínám, co mám dělat. A to mě naštve, a pak zase dělám blbosti.” 

“A to všechno tě asi dost trápí.”, řekl slon. 

“Hmm, no jo no. Dost mě to trápí.”, svěřil se slonovi Viktor. 

“A víš, že tyhle myšlenky má občas každý?”, zeptal se slon. 

“Cože? Jakože i ty?”, vyhrkl Viktor. 

“No to zrovna ne.”, pousmál se slon. “My sloni neprožíváme emoce tak, jako vy lidé. Ale myslel jsem lidi. Děti i dospělý. Třeba i tvé rodiče, babičku s dědečkem nebo i paní učitelku. Možná i někteří tvoji kamarádi to mají podobně.”

“Vážně? Takže to není špatně?”, divil se Viktor novému zjištění. 

“Mít takovou emoci, která vyvolá tuhle myšlenku není špatně. Důležitá je ale ta reakce na ní. Když těm myšlenkám začneš věřit, stane se to tvojí pravdou a v životě to pak může vést k velkým potížím.”, vysvětloval slon. 

“Jako že bych pak nic nedokázal udělat?”, napadlo Viktora.

“Ano. Mohl by ses pak bát cokoliv zkusit.”, potvrdil slon. “Těmhle myšlenkám je potřeba dát soupeře. Když přijde emoce jako stud za sebe, nedůvěra v sebe nebo zloba na sebe, vyvolá to myšlenky, že jsi špatný, blbý, nebo, že bys tu neměl být. A nejlepší, jak tyhle myšlenky odehnat je, postavit jim soupeře. Ideálním a velmi silným soupeřem jsou myšlenky na to, co se ti naopak daří. Myšlenky na to, co tě baví a co se ti povedlo. Myšlenky na situace, kdy jsi šťastný.”

“Jooo toho mám hodně!”, zvolal nadšeně Viktor a hned si začal vybavovat, co ho nejvíc baví a v čem je dobrý: “Umím stavět z lega, vymýšlím vlastní rakety a lodě. Taky mi jde Taekwondoo, už mám 4 barevné proužky! Učím se na skatu a jsem dost rychlý. A taky jsem dobrý v malování.”

“Výborně Viktorku, to jsou úplně skvělé věci a je úžasné, že si to o sobě uvědomuješ.”, ocenil slon Viktora. “Vnímáš rozdíl pocitu v těle, když mluvíš o tom, co ti jde, oproti tomu, když ti něco nejde?”

Viktor se chvilku zamyslel a představil si nějakou situaci, kdy se mu něco nepovedlo, a pak situaci, kdy se mu něco povedlo. “Když myslím na to dobré, tělo mám uvolněné, mám radost. Když myslím na to špatné, tělo mě bolí, jsem takovej jako zmraženej. A hned tam jsou ty hnusný myšlenky…”, dodal Viktor smutně, až naštvaně. 

“Umíš to krásně popsat.”, pochválil slon Viktora. “Přesně tak to je. Důležité je vědět, že v tobě bude převládat to, čemu budeš dávat pozornost. Chtěl bys být víc uvolněný nebo zamražený?”

“Radši uvolněný.”, řekl Viktor a lehce se usmál. 

“Takže když přijdou myšlenky, že jsi na nic”, pokračoval slon ve vysvětlování, “většinou jsou spojené s emocemi nejistoty, nesebehodnoty, studu či trapnosti. Pokud si toho všimneš, nemusíš to živit příběhem, co vše se nepovedlo, ale zkusit vymyslet něco, co se ti naopak povedlo. To ti dodá novou energii, uvolní tělíčko a budeš mít sílu se na celou situaci podívat jinak.”

“No to bych asi mohl zkusit. Ale nevím, jestli to dokážu.”, řekl smutně Viktor.

Slon pokýval hlavou na znamení, že Viktorovi rozumí.: “Víš tohle je stejné, jako se sportem. Je potřeba to trénovat a učit se to. Posilovat to jako svaly. Čím častěji si budeš říkat, co se ti povedlo, tím silnějšího soupeře pro ty špatné myšlenky budeš mít.

My spolu můžeme ještě udělat šťastnou kotvu.”, navrhl slon. “Zakotvit ten dobrý pocit v tvém těle. Pak si ho budeš moct kdykoliv vyvolat, a to ti pomůže bojovat s těmi odsuzujícími myšlenkami. Chceš to zkusit?”

“Tak jo!”, zvolal Viktor nadšeně. 

Slon tedy pokračoval: “Zavři si oči a představ si nějakou hodně silnou situaci, kdy se ti něco povedlo. Když jsi měl ze sebe opravdu dobrý pocit. Máš?”

Viktor kývnul hlavou.

“Nech tuhle vzpomínku, ať se zvětší. Zkus se do té vzpomínky úplně ponořit. Vnímej, jak to znova celé prožíváš. Slyšíš zvuky, cítíš vůně, jsi v té vzpomínce. A až budeš cítit, že je to úplně ten nejsilnější pocit – stiskni ukazováček a palec na jedné ruce k sobě. Taaak výborně. A drž, užívej si ten pocit. 1, 2, 3, 4, 5.

Teď můžeš prstíky rozpojit a pomaličku se vrátit tady ke mně. Výborně. Šlo ti to skvěle.

Tuhle kotvu můžeš kdykoliv obnovit nebo posílit, když ucítíš takový krásný pocit sám ze sebe.”

“A jak to teda pak funguje?”, zajímal se Viktor. 

“Skvělá otázka! Tvůj nervový systém si teď uložil tenhle pocit a propojil si ho s těmi stisknutými prsty.”, vysvětloval slon. “Až budeš potřebovat, stiskneš ty prstíky a v těle se ti rozlije ten krásný pocit. Uvolníš se a budeš moct reagovat na danou situaci z téhle příjemné pozice.”

“Teeeda to je skvělý!”, zajásal Viktor nadšeně. “To naučím i maminku a tatínka. Myslím, že by to někdy také potřebovali.”

“Ano, to rozhodně můžeš.”, smál se slon, protože dobře věděl, jak moc by to mnohým dospělým pomohlo. 

“Ale co vlastně ti ostatní, co se na mě zlobí? Třeba rodiče nebo paní učitelka?”, posmutněl Viktor. 

“Viktorku, ty nejsi zodpovědný za emoce druhých. To že tvé chování v ostatních něco vyvolává, není tvoje zodpovědnost. I když to často od dospělých slyšíš. Oni sami také někdy neumí své chování ovládnout.”, ujišťoval slon Viktora moudře.

“No to jo teda. Měli by mít taky takové slony.”, smál se Viktor při představě slonů pro dospělé. 

“A slone? Mně to ale mrzí, že jsem jim ublížil a vlastně to pak mé chování jen zhorší.”, přiznal Viktor slonovi. 

“Viktorku, je ti 7 let a už teď umíš krásně s emocemi i chováním pracovat. Vše se teprve učíš. Zkus na sebe být laskavější.”, podpořil slon Viktora a pohladil ho chobotem. “Ale chování se určitě dá změnit tak, aby neubližovalo tobě ani okolí. Napadá tě, co by ti mohlo pomoct?”, zajímal se slon.

Viktor se zase zamyslel: “No nevím… někdy potřebuju být jen sám. Mít klid. Někdy bych to mohl třeba namalovat. Nebo vyboxovat. Vykřičet. Maminka mě učí spoustu technik.”, vyjmenovával Viktor vše, co ho zrovna napadlo.   

“Výborně, je vidět, že techniky znáš.”, pochválil ho slon. 

“No jo no, ale ne vždy si na ně vzpomenu.”
“To je úplně v pořádku.”, ujišťoval slon Viktora. “Pořád se to jen učíš. A čím častěji budeš ty techniky trénovat, tím lépe se ti pak budou vybavovat i v těch těžkých situacích.”

“Někdy bych potřeboval jen slyšet, že mě ostatní mají rádi.”, pokračoval Viktor. “Nebo, že to bude dobrý. Že to zase přejde. Ujištění, žee nejsem špatnej.”

“Máš na mysli, aby ti dospělý v té chvíli dali najevo svoji lásku?”, doptával se slon.

“No hlavně potom.”, upřesnil Viktor. “Já totiž v té chvíli nic moc neslyším.”

“To je skvělý poznatek.”, překvapeně zvolal slon. “Myslíš, že bys to dospelým uměl říct?”

“Můžu to zkusit.”, zamyslil se Viktor. “Víš slone, já totiž někdy vím, že se na mě zlobí, i když tvrdí, že se nezlobí. Nebo někdy cítím, že chtějí, abych se rychle uklidnil, ale mně to nejde a vlastně mi to jen celý stav zhoršuje.”

“A to je Viktorku přesně to, co jsme si říkali před chvilkou. Emoce druhých na nás mají vliv, a ne každý s nimi umí pracovat. Naše chování můžeme změnit. Ale nikdy nemůžeme ovlivnit reakci druhých na naše chování. Chápu, že když cítíš zlost na sebe od té druhé osoby, že se ti nedaří uklidnit.”

“Jo, to je přesný.”, potvrdil Viktor. 

“A v tom by ti teď mohla pomoct právě ta kotva.”, připomněl slon Viktorovi. “Také ti pomůže to vědomí, že emoce druhých nejsou tvoje zodpovědnost. A můžeš zkusit soustředit se na sebe. Na to, co ty potřebuješ v tu chvíli. Dává ti to celé smysl?”, doptával se slon.

“Asi jo.” řekl Viktor a bylo vidět, že nad tím vším pořádně přemýšlí. 

“Jak se teď cítíš?”, zajímal se slon. 

“Je mi mnohem líp a už si vůbec nemyslím, že bych tu neměl být.”, překvapeně zvolal Viktor, kterého samotného změna nálady překvapila. 

“Výborně, dokázal jsi to překonat. A co uděláš, až tě to zase napadne?”, vyptával se slon. 

“Řeknu si, že to je zase ta blbá myšlenka, která jen potřebuje soupeře. Stisknu si prsty a řeknu si, že je to super, že tu jsem, protože mám velké plány, co všechno v životě chci zažít. Co vše ještě vymyslím a udělám.”, rozvášnil se Viktor nad představou své budoucnosti. 

“To je úplně skvělý přístup.”, zvolal slon nadšeně. A mohu pro tebe teď ještě něco udělat?”

“Mohl bys tu zůstat, než usnu a zazpíval mi ukolébavku?”, poprosil slona Viktor. 

Slon nechal Viktorka, aby se k němu přitulil. Potichu broukal sloní melodii a Viktor usnul s myšlenkami o tom, jak to teď bude všechno zvládat líp a jak vyroste a bude z něj policajt, vynálezce, Ninja a hledač pokladů.

Tipy pro rodiče:

Příběh je hodně dlouhý s poměrně náročným tématem. Přečtěte si jej nejdřív sami.

Otázky můžete dětem dávat třeba až další den, aby nebyly příliš zahlcené. Rozhodně ale doporučuji o takovém tématu mluvit. Sdílet své zkušenosti.

Techniku KOTVY můžete opakovaně trénovat společně s dětmi.

Otázky pro děti:

Zkusíš si s rodiči vytvořit KOTVU hezkého pocitu?

Znáš takové těžké pocity, jako měl Viktor?

(Pokud ANO) Kdy se ti takové pocity nejvíc objevují?

Co by ti v té chvíli nejvíc pomohlo?

Znáš někoho dalšího, kdo o sobě nemluví hezky?

Co bys poradil kamarádovi, který má takové pocity?

A víš proč obrázek slona není domalovaný? Protože Viktor je příliš zaneprázdněn užíváním si volna o prázdninách. 🙂

Tak si je taky pořádně užívej!