Pokud jste ještě nečetli mé pohádky podívejte se na JAK VYPRÁVĚT PŘÍBĚHY PRO DĚTI.

GEKONŮV VZTEK

(Příběh spíše pro kluky; o soutěžení, vzteku a zpracování.)

Byl podzim a naši kamarádi, T-Rex, Mimoň a Gekon, se vydali na další dobrodružství. 

Protože v lese padalo krásně barevné listí ze stromů, a také kaštany, rozhodli se kamarádi, že vyrazí na sběr. Pak si z kaštanů a listí udělají nějaké postavičky, se kterými si budou hrát. 

(Jaké máš nejradši roční období? Víš, proč opadává listí na podzim?)

Dojeli do Krčského lesa, kde byl krásný klid a mezi stromy prosvítalo sluníčko. Zastavili se u malého rybníčku, kde zrovna pluly kachny. T-Rex měl s sebou semínka a hrášek, a tak jim něco nasypali. Moc je to všechny bavilo. 

(Krmil/a jsi někdy kachny nebo labutě? Víš, co mají nejradši ptáci?)

Dorazili na krásný palouk, kde bylo dřevěné hřiště. Kamarádi si tady pohráli. Běhali na skluzavku, houpali se, skákali a hráli si s pískem. V jednu chvíli se Mimoň a Gekon rozběhli ke skluzavce oba. Gekon viděl, že Mimoň ho předhání a začal křičet: ,,Neeee, já tam chci být první! Já jsem to vymyslel”.

V tu chvíli Mimoň přidal, aby tam byl první on. Znělo to jako výzva k soutěži. A který malý kluk by nechtěl vyhrát?!

Jenomže Gekon, když viděl, že prohraje, tak se strašně naštval. Začal křičet a dupat a zlobit se. 

(Co myslíš, že Gekona tak rozzlobilo?)

T-Rex to viděl a šel k němu: ,,Ty jsi chtěl být u té klouzačky první co? A teď jsi naštvaný, že jsi prohrál. Ty jo, já tě úplně chápu, že tě to tak štve. Tak co kdybychom vymysleli nějaký pořádný závod, třeba támhle u cesty? A budeme soutěžit všichni!”

Gekon se pořád mračil, ale představa závodu se mu líbila.

(Máš rád/a závodění?)

Tak si kamarádi na cestě vyznačili startovní čáru a cílovou čáru a postavili se na start. 

T-Rex zvolal: ,,3 2 1 start!”

Vyrazili a Gekon byl poslední. Nelíbilo se mu to. Chtěl vyhrát, a tak řekl, že to nebylo spravedlivé, že to startoval T-Rex. 

Mimoň s T-Rexem si závod užívali, ale také chtěli vždy vyhrát. 

Gekon odstartoval další závod: ,,3 2 1 start!”

A ten závod Gekon zase prohrál. 

To už se ale tak naštval, že v obličeji zrudnul a křičel na své kamarády, že je nemá rád, že podvádí a že jsou hnusní a že už nikdy nikdy nebude závodit! Odešel pryč a vzteky kopal do kamenů a dupal a křičel a plakal. 

Mimoň byl velmi smutný z toho, co mu Gekon řekl. Ale T-Rex mu vysvětlil, že když se někdo vzteká, je pod vládou toho vzteku a říká a dělá věci, které by normálně nedělal.

Kamarádi věděli, že i oni se někdy zlobí. Že malé děti to tak mají často, protože to ještě neumí ovládat, ale až budou větší, určitě se už budou umět lépe domluvit a vypořádat s tímhle návalem zloby a hněvu. 

 (Měl/a jsi někdy velký vztek? Co u toho děláš?)

Gekon seděl na pařezu a byl pořád hodně naštvaný. V tom k němu přišla veverka. Veverka bydlela v lese na stromě a celou dobu kamarády pozorovala. Byla velmi moudrá a měla velké zkušenosti. Přihopkala ke Gekonovi a pozdravila ho. Gekon se nejdřív lekl, kde se tam vzala, ale pak ji také řekl: ,,Ahoj. Co tu děláš?”

Veverka se představila: ,,Jsem Zrzečka a bydlím tady na tom velkém kaštanu. Jak se jmenuješ ty?”

Gekon: ,,Já jsem Geko.”

Veverka: ,,A co tu děláš?”

Gekon: ,,Já se zlobím.”

Veverka: ,,A co tě rozzlobilo?”

Gekon: ,,Že jsem nevyhrál závod.”

Veverka: ,,Aha, to chápu. To umí naštvat.” 

Gekon se podivil, že ho Veverka neodsoudila a moc se mu to líbilo. Hned měl větší chuť se jí svěřit se svým trápením. 

Gekon se rozpovídal: ,,Jenže já nikdy nevím, jak z toho vzteku ven. Zlobím se a zlobím a ta zloba narůstá a je z toho hněv a pak zlost a pak neovladatelný vztek. Teď se stydím a zlobím sám na sebe, že jsem urazil své kamarády. Řekl jsem jim ošklivé věci.”

Veverka: ,,Pokud bys chtěl, můžu ti poradit, jak z toho ven. Chceš?”

Gekon: ,,Ano, moc rád.”

Veverka: ,,Když cítíš, že na tebe jde zlost. Jdi někam dál a začni dupat, křičet a třepat rukama. Můžeš si lehnout na zem a kopat nohama a rukama. Doma můžeš bouchat do polštáře nebo boxovacího pytle. Tím to napětí dostaneš z těla, a jak poleví bude ti líp. Je dobré v takové situaci nic neříkat, ale spíš si zakřičet. Ne na kamarády, ale někam ven. Můžeš taky tu zlobu pozorovat. Jakou má barvu tvůj vztek?”

Gekon: ,,Hmm, je rudý a černý. Jako sopka!”

Veverka: ,,Super! A kde to cítíš v těle, když to přichází?”

Gekon: ,,V břiše! A taky v ramenou. Celý se pak třesu.”

Veverka: ,,To je parádní, že to umíš takhle pojmenovat. Zkus se teď hoooodně do bříška nadechnout a vydechnout ten vztek, tu rudou a černou barvu ven. 

Gekon hluboce vydechoval a představoval si, jak ta rudá a černá barva odchází ven. 

Veverka:,,Paráda, jde ti to krásně. A když budeš chtít, můžeš si doma svůj vztek namalovat, a pak to roztrhat a vyhodit.“ Tenhle nápad se Gekonovi moc líbil. Rád totiž trhal papír.

Veverka ještě dodala: ,,Víš, zlobit se, je úplně normální. Není na tom nic špatného. Ale je důležité umět to ze sebe dostat dřív, než to přeroste ve vztek, který tě pak ovládne a udělá z tebe vzteklou příšeru. Každý to ale tak někdy má. Je dobré vědět, že jsi úplně v pořádku se vším, co cítíš a co děláš. Moc se mi líbí, že jsi chtěl vztek dostat ven. Co bys teď mohl udělat, abys to s kamarády urovnal?”

Gekon: ,,Hmmm, asi bych se jim mohl omluvit.” 

Veverka: ,,Perfektní nápad! A už se cítíš líp?”

Gekon: ,,Jo, už je mi mnohem líp, jdu za nimi. A děkuju Zrzečko.”

Veverka: ,,Rádo se stalo Geko.” 

(Jakou barvu má tvůj vztek? A kde v těle ti sedává?)

Gekon přišel za kamarády. Řekl jim, že se jim omlouvá. Vysvětlil, že nerad prohrává, a že ho ovládnul vztek. Kamarádi se přiznali, že to taky znají. Mimoň vyprávěl, že se hodně vztekal nedávno, když mu pořád padala věž z kostek. Pak to rozkopal vzteky, ale bylo mu to líto, protože tím zničil svojí práci. 

(Pamatuješ si, co umí rozzlobit tebe?)

Tak si kamarádi hráli dál a měli všichni velkou radost z toho, jak to celé dopadlo. 

Z kaštanů a barevných listů si vyrobili postavicky a hráli si na hrad, draky a rytíře. 

Byl to krásný den. 

Ilustrace – Nikola Súderová