Pokud jste ještě nečetli mé pohádky, podívejte se na článek JAK VYPRÁVĚT PŘÍBĚHY PRO DĚTI.

Petřík a modrý slon

Petřík se vrátil domů ze školy, zahodil tašku a pustil si televizi. Maminka přišla do pokoje a Petříka pozdravila. On jen zvednul oči, na chvilku v nich zaplála radost, pozdravili se, ale pak se zase vrátil k televizi a vypadal dost sklesle. Maminka to nechala být. Řekla si, že je to asi únava ze školy a šla uklízet a vařit.

Petřík se ale uvnitř cítil děsně. Sám ani nevěděl, co to přesně je, ale nechtěl tím maminku zatěžovat. Nechtěl, aby mu dávala nějaké rady nebo byla naštvaná.

(Mluvíš s maminkou nebo tatínkem o svých pocitech? Umí ti rodiče naslouchat?)

Toho večera se ale mělo něco změnit. Petříka tato nálada nepouštěla už několik dnů a v jednu chvíli si pomyslel: „Kéž by tu tak byl někdo, kdo by mi s tím mohl pomoct.“ A tato prosba letěla přímo do kouzelné říše přijímaných emocí a probudila zázračného modrého slona.

Modrý slon spal na modré hoře. A když bylo vysloveno dětské přání, slon se probudil a vydal se na cestu.

Modrý slon je kouzelný slon, který chodí z říše přijímaných emocí. Jakmile někde ve světě nějaké dítě poprosí o pomoc, stačí v duchu, vydá se za ním kouzelný slon. Slonů je mnoho, každý má jinou barvu a každý je tady pro jinou emoci.

(Víš, co jsou emoce? Umíš nějaké vyjmenovat?)

Každý z kouzelných slonů, cestou na Zemi, prochází duhovou řekou. Tato řeka je také zázračná, protože očišťuje a dodává moudrost všem slonům. Modrý slon je slon SMUTKU. Smutek je emoce, kterou prožívají lidé velmi často, ale mnohdy si s tímto pocitem nevědí rady – děti ani dospělí. A přitom je to náš velký učitel, jako každá naše emoce nebo náš pocit.

(Byl/a jsi někdy smutný? Co se stalo? Proč může být nějaký člověk smutný?)

Slon se vydal na cestu za Petříkem. Sloni vždy chodili večer před usnutím nebo rovnou do snů tak, aby se jich děti nebály. Petřík nespal, plakal do polštáře, sám ve svém pokojíčku. Slon se objevil vedle jeho postele. Nejdřív byl neviditelný a čekal, jestli Petřík zareaguje na jeho přítomnost. Některé děti to umí, jiné ne. A je to tak v pořádku.

Petřík patřil mezi ty děti, které velmi dobře vnímají energii kolem sebe, a tak najednou přestal plakat a zavnímal pocit, který ho zklidnil. V tu chvíli slon věděl, že může promluvit. Kouzelní sloni totiž kolem sebe šíří nádherný pocit bezpečí a klidu, proto se jich děti většinou nebojí.

„Ahoj Petříku“, promluvil slon.

„Kdo, kdo to mluví?“ Pátral pohledem po pokojíku Petřík. Necítil strach, spíš zvědavost.

„Já jsem kouzelný modrý slon. Přišel jsem na tvou žádost o pomoc.“ Představil se slon.

„Co? Já jsem nikoho nežádal.“ Řekl Petřík, ale hned jak to vyslovil, vybavila se mu rychlá vzpomínka na myšlenku, která mu proběhla hlavou dnes odpoledne.

„Aha, už vím.“ Rozpomněl se Petřík a rychle řekl: „To je dobře, že jsi tady. Kdo vlastně jsi? Jak mi můžeš pomoct? A kde vůbec jsi?“ Chrlil Petřík zvědavé dotazy.

Modrý slon se usmál radostí nad Petříkovou zvídavostí. A začal se pomalu zhmotňovat, dokud se celý neobjevil u Petříka v pokoji. Kouzelní sloni se mohou zneviditelnit, zmenšit i zvětšit, podle toho, jak je potřeba.

Když se slon objevil, Petříkovi oči se rozzářily úžasem.

Slon se hned zeptal: „Jak ti mohu pomoci Petříku? Co bys teď potřeboval?“

Petřík přemýšlel, protože takto se ho ještě nikdo nikdy neptal. Nevěděl, co říct.

Slon viděl, že Petřík váhá, a tak mu trochu pomohl: „To je úplně v pořádku, že hned nevíš co říct. Můžeš si dopřát čas na rozmyšlenou nebo se tě můžu ptát.“

„Hmm, tak se radši ptej.“ Chtěl Petřík.

„Vidím, že ti není úplně dobře, je to tak?“ Položil slon první otázku.

„Jo, je.“ Přitakal Petřík.

„Můžeš mi popsat, co konkrétně se s tebou děje?“ Chtěl vědět slon.

„No nemám dobrou náladu, jsem vzteklý a naštvaný nebo takový bez nálady, jako že se mi nechce nic dělat, nic mě nebaví, dokonce ani to, co mám normálně rád.“ Popisoval Petřík svoje prožitky.

„A znáš důvod toho, proč se tak cítíš?“ Vyptával se dál slon.

„No, vlastně ne. A z toho jsem taky naštvaný.“ Prozradil Petřík.  

„Kde v těle ten pocit cítíš nejvíc?“ Pátral slon.

Petřík se chvíli zamyslel, zavřel si oči a vnitřním zrakem proskenoval své tělo: „No asi tady na hrudníku a taky v žaludku a v hlavě.“

„Aha. To je skvělé, jak to umíš v těle najít. A jakou to má barvu?“ Ptal se dál slon.

„No takovou hnusně hnědou až černou. Jako když je venku bláto a prší.“ Vyhrkl Petřík bez rozmyšlení.

„To je krásné přirovnání Petříku. A líbí se mi, že odpovídáš první, co tě napadne. To je totiž často ta největší pravda v nás.“ Ocenil slon Petříka a pokračoval dál: „Tomuhle pocitu se říká smutek.“

„Ale mně nikdo neumřel!“ Namítnul Petřík.

„Nikdo ti neumřel? No, nemusíme být smutní, jen když někdo umře, Petříku.“ Vysvětloval slon. „Smutek je emoce, kterou pociťují všichni lidé. A jako každá emoce, je i tenhle pocit naprosto v pořádku. Někdy máme jasný důvod se takto cítit, jindy to pramení z něčeho třeba docela nenápadného. Jestli chceš, můžeme spolu zkusit takovou zábavnou hru.“

Petřík nadšeně souhlasil.

„Máš rád malování?“ Položil slon nečekanou otázku.

Petřík přitakal, že ano.

„Tak ten smutek spolu namalujeme.“ Navrhnul slon. To Petříka nadchlo. Hned vyskočil z postele a usadil se ke svému stolku a začal malovat velké černo-hnědé zašmodrchané kolo a do toho modré cákance. Ani ho slon nemusel k ničemu pobízet.

Už když Petřík maloval, velmi se mu ulevovalo a když to bylo všechno na papíře, cítil se mnohem líp.

Slon Petříka pochválil, že mu to jde skvěle a že je parádní s jakým nadšením se do toho pustil.

„Když se podíváš na svůj obrázek, co ti říká?“ Ptal se slon.

Petřík se zadíval na své dílo a popisoval: „No, že se mi něco chybí, že se vlastně cítím strašně sám a nemám si s kým hrát. Můj nejlepší kamarád je nemocný a já jiného nemám.“ Prozradil Petřík pravdu o svých pocitech, o kterých do té doby nevěděl.

A v tu chvíli se Petřík rozplakal. Pochopil, proč je tolik dnů tak smutný a nechce se mu nic dělat. Slon Petříka nechal plakat, dobře věděl, že pláč odplavuje smutek a pomáhá Petříkovi vyčistit tělo i mysl, aby mu bylo líp. Slon tam byl a držel Petříkovi bezpečný prostor v naprostém přijetí. Petřík se vrhnul slonovi do náruče a uvolnil vše, co tam měl za ty dny nastřádané.

(Máš rád/a když tě někdo drží v náruči, když je ti smutno?)

Když Petřík přestal plakat, zeptal se ho slon: „Jak se teď cítíš?“

„Jo, je mi mnohem líp. Děkuju.“ Odpověděl Petřík a najednou rozevřel doširoka oči: „A vím, že se kamarád uzdraví, a že mu můžu přece zavolat přes mobil. Domluvím s mámou, aby mi to dovolila a domluvila.“ Radostně vykřikl Petřík momentální nápad a uvědomění.

Slon byl také nadšený: „Petříku, to je úžasný nápad! Určitě ti to pomůže a věřím, že i kamarádovi to udělá radost.“

„Co ještě bys mohl udělat, aby ti bylo lépe?“ Chtěl vědět slon.

„No vlastně cokoliv 😊 Můžu si hrát sám nebo zajít na hřiště za jinými dětmi ze školy.“ Napadlo hned Petříka.

„To je skvělé Petříku. Vidím, že se ti ulevilo a najednou není vše zahalené ve smutku a temnotě, ale máš spoustu nových nápadů a možností.“ S radostí konstatoval slon.

„Je ještě něco, jak bych ti mohl dnes pomoci?“ Položil slon poslední otázku, protože viděl, že jeho úkol byl splněn.

„Hmm, možná bys mi mohl zazpívat ukolébavku?“ Usmál se Petřík a do chvilky usnul klidným spánkem za brumlání sloní ukolébavky.

Další den vstal Petřík s úplně jinou náladou. Hned u snídaně pověděl mamince, co ho trápí a spolu vymysleli, že odpoledne zavolají jeho kamarádovi. Maminka byla moc šťastná, že se jí Petřík svěřil a také ho za to ocenila. A tentokrát mu ani neradila, co by měl příště dělat jinak. Díky energii, která zůstala po slonovi, mamince došlo, že jenom tam s Petříkem být nebo ho poslouchat, je možná to nejlepší, co může dělat.

Petřík s kamarádem si povídali asi dvě hodiny a kamarád Petříkovi přiznal, že i jemu se stýská a chtěl by s ním už běhat na hřišti. Petřík následující dny trávil venku s dalšími dětmi z okolí a bylo mu dobře.

Na slona, jeho pomoc a moudré vedení, nikdy nezapomněl.

Otázky pro děti:

Napadlo tě něco, co by ještě mohl Petřík udělat, aby mu bylo lépe?

Co bys udělal/a ty? Co děláš rád/a a dělá ti to radost?

Zkoušel/a jsi někdy malovat své pocity a emoce?

Víš, jak jinak se dají ještě emoce vyjádřit? (– tanec, zpěv, pohyb těla, povídáním o nich – sdílením, tvarováním z modelíny…)

Co bys ty potřeboval/a od rodičů, když ti není dobře?

Otázky pro dospělé:

Jak byste zachovali ke svému dítěti v takové situaci?

Umíte naslouchat, aniž byste davali rady?

Jak pristupujete ke svým emocím?

Ilustrace – obrázek „Smutný kluk“ Nikola Súderová