Pokud jste ještě nečetli mé pohádky podívejte se na JAK VYPRÁVĚT PŘÍBĚHY PRO DĚTI.

KAMARÁDI NA VÝLETĚ

(Příběh rozvíjí představivost, učí pozorování, uvolnění, práci se strachem.)

Naši tři kamarádi T-Rex, Mimoň a Gekon prožívají nesčetná dobrodružství a pokaždé se naučí zvládat nějakou novou situaci.

Chceš si poslechnout, co zrovna dnes zažili? Tak se uveleb a když budeš chtít, můžeš si vše představovat, jako bys byl/byla v příběhu s nimi. 

Tihle kamarádi T-Rex, Mimoň a Gekon se rozhodli, že se vydají na dobrodružnou výpravu do lesa. Naplánovali si, že v lese přespí jednu noc ve stanu. Když se chystali, každý si do batůžku vzal to, co si myslel, že bude potřebovat. 

(Co by sis vzal/a ty? Co myslíš, že si vzal T-Rex?)

Teplé oblečení na večer, buřty na oheň a chleba, nůž, pití, spacák, baterku…. Když měl každý zabalený batoh. Sešli se a vydali se na cestu.
Mimoň vyprávěl kamarádům: ,,Když jsem si balil, cítil jsem v bříšku, takový divný tlak. Jako kdyby mi tam běhaly žáby. Moc se těším, ale zároveň mám trochu strach, co nás čeká. Máte to taky tak?“

T- Rex na to povídá: ,,Jooo tenhle pocit znám. To mi maminka říkala, že je nervozita a vzrušení. Je to těšení se na něco, co vlastně neznáme.“

Gekon: ,,Jé kamarádi, já tohle nemám. Nic takového jsem necítil. Ale víte co? To je taky úplně v pohodě, on to má totiž každý prý úplně jinak. Já se moc těším, co nás čeká. A kam to přesně pojedeme?“

T-Rex: ,,Vydáme se autobusem na zastávku Borek u Prahy a pak půjdeme po modré značce až na palouk, kde se utáboříme. Já jsem zjistil, že se tam dá tábořit a že si i oheň můžeme udělat. Je tam kousek potok a bezpečné místo pro rozdělání ohně, abychom nezapálili celý les.“

V autobusu si kamarádi povídali o všem možném, co během týdne prožili.

(Co bys jim vyprávěl/a ty, kdybys jel/a taky?)

Z autobusu našli dobře cestu a po modré značce putovali na místo stanování. 

(Už jsi taky šel/šla po turistické stezce? Sledoval/a jsi značky? Co se ti na výletě nejvíc líbilo?)

Cestou sledovali život v lese, v trávě, na stromech i na nebi.

(Co asi viděli cestou? Jaká zvířátka, stromy, květiny, kamínky, mraky na obloze…)

Když dorazili na palouk, viděli krásné místo pod velkým dubem. Byl tam stín, a tak hned rozbalili stan. Nedaleko bylo ohniště a dokonce kolem i lavičky.

Kousek dál byl potůček. Tekla tam krásná čirá voda. T-Rex šel pro vodu a namočil si tam nohy. Cítil jak ho chladná voda obepíná kolem kotníků, jak mu voda z nohou odplavuje únavu a všechny starosti. Sledoval malé rybky a na chvilku zavřel oči. Vnímal zvuky okolí – jak zurčí a bublá potůček, jak zpívají ptáčci, bzučí včelky a někde ve stromech skáčou veverky. Měl zavřené oči a jen sledoval, jak dýchá a co slyší. Tělo se mu krásně začalo uvolňovat, cítil teplý příval klidu a pohody. Když se vrátil zpět, vyprávěl to kamarádům. Ti se rozhodli, že to také zkusí. 

(Zkusíš to taky? Zavři si oči a jen chvíli poslouchej. Co slyšíš? Můžeš pozorovat, jak tvoje tělíčko dýchá. Cítíš nějakou vůni? Vnímáš, jak se tvé tělo nebo ruce dotýkají postýlky? Otevři oči a podívej se kolem sebe. Co vidíš? Jakou to má barvu a tvar? Jaké jídlo máš nejradši? Jakou má chuť? Cítíš jí na jazyku?)

Celý den si kamarádi hráli na louce. Chvíli pozorovali broučky (znáš nějaké?). Pak si kopali s míčem. Házeli si s létajícím talířem. Pozorovali mraky a říkali, co kdo v mracích vidí.

(Dělal jsi to někdy? Co jsi tam viděl/a?)

Pak se pomalu sluníčko začalo sklánět k západu a blížil se večer. 

(Víš, proč sluníčko zapadá a vychází?)

Najednou si ale Mimoň všimnul, že T-Rex je nějaký podrážděný a vypadá naštvaně. Když se ho Gekon zeptal, jestli skočí pro vodu, aby mohli pak uhasit oheň, naštvaně mu odpověděl, ať si tam dojde sám. Celý den s ním byla legrace a najednou se choval tak podivně. Gekon se urazil, a že se s ním nebude bavit, když je tak protivný. A šel pro vodu sám. 

Mimoň byl ze všech nejstarší a už měl více zkušeností s prožitky a emocemi. Věděl, že pod agresí a zlobou se často skrývá nějaká lítost nebo možná strach. Tak šel za T-Rexem a řekl mu: ,,Hej Rexi, vidím, že jsi nějaký naštvaný. Tebe naštvalo, že ti Gekon řekl, že máš jít pro vodu?“

,,Ne!“, odsekl prudce T-Rex.

,,Aha, tak jsi možná unavený?“, vyptával se dál Mimoň.

,,Nejsem!“ zase odsekl T-Rex.

Mimoň se v téhle náladě necítil dobře, ale kamaráda dobře chápal: ,,Jsi hodně naštvaný. Tak až budeš chtít, jsem tady a můžeš mi klidně říct, co tě trápí.“

A Mimoň nechal T-Rexe v klidu. T-Rex ale zároveň viděl, že se na něj kamarád nezlobí. Tak se za ním za chvilku vydal a řekl mu: ,,Víš, mě to mrzí. Já jsem nechtěl být tak naštvaný. Když ono se začíná stmívat a já mám velký strach ze tmy. Moc se za to stydím a nechtěl jsem vám to říct…“ Rozplakal se T-Rex. 

(Měl/a jsi také někdy z něčeho strach? Z čeho? Jaké to pro tebe bylo? Co jsi dělal/a)

Mimoň ho objal a řekl: ,,Ty máš strach ze tmy? To je přeci úplně normální. Důležitý je nenechat ten strach narůst tak, aby tě celého ovládal.“

,,Aha, to já ale neumím. Když se začnu bát, úplně mi zdřevění nohy a mám chuť křičet, a pak se celý klepu a nemůžu se ani pohnout.“, svěřil se T-Rex.

,,No jasně, to je super reakce. Takhle reaguje tvoje tělo na strach. Chceš říct, co můžeš udělat, aby to pršelo?“, nabídnul Mimoň.

,,Joo jasně!“, nadšeně zvolal T-Rex.

,,Když si uvědomíš, že na tebe jde ten strach. Tak to chvilku pozoruj Čeho se vlastně bojíš? Pak si řekni, co můžeš udělat, aby ses nebál?“, popisoval Mimoň.

(Co bys mu poradil/a?)

Mimoň mu poradil: ,,Třeba můžeš mít vždy po ruce baterku. Nebo můžeš jít za někým, kdo tě vezme za ruku? Představit si, jak to vypadá ve dne, že tu není žádné velké nebezpečí? Taky můžeš zakřičet nebo začít skákat a strach vyklepat, to je velká legrace. A víš co ještě pomáhá? Pořádně dýchat! Dobrý je, dlouze se nadechnout a ještě dýl vydechovat. Chceš to zkusit? Tak pojď jdeme na to. Nádech a počítej 1 2 3 4 a výdech 1 2 3 4 5. Super! Jde ti to dobře a je to legrace co?“

V tu chvíli přisel Gekon a začal se smát: ,,Co to tady vyvadíte? Vypadáte legračně. Pojďte rozdělat oheň, ať tu není tma, já se pak necítím úplně dobře.“

T-Rex se hodně podivil: ,,Cože? Ty se taky bojíš tmy?“

Gekon na to: ,,No, dřív jsem se bál hodně. Teď je to lepší, ale jsem radši, když nejsem v absolutní tmě. Když mám nějaké světýlko po ruce. Taky mi pomáhá představa, že je se mnou můj ochránce.“

,,Jaký ochránce?“, zajímalo Mimoně.

Gekon mu vysvětlil: ,,No, každý má nějakého ochránce. Může to být zvíře, člověk, drak nebo andělíček. A toho si můžeš představit a s ním si povídat. On ti vždy dodá sílu a odvahu všechno zvládnout.“

Mimoň nadšeně volal: ,,Aha, to je super! A já mám taky ochránce?“

Gekon ho ujistil: ,,No jasně, to má každý. Může to být kdokoliv, koho si představíš. Někdy si představuju, když se bojím, že ten můj ochránce spolu se mnou bojuje s tou příšerou, co mě straší a tak. Nebo mě obejme, když je mi smutno. Nakonec je z toho vždy celkem legrace.“

,,To je super, to taky zkusím.“, radoval se z nové informace Mimoň.

(Máš svého ochránce? Jak by mohl vypadat? S čím ti může pomáhat?)

Kamarádi rozdělali oheň a povídali si u ohně o tom, co ten den prožili. Na nebi se rozjasnily hvězdy a kamarádi koukali na souhvězdí a dokonce viděli i jednu hvězdu padat. 

(Koukal/a jsi někdy na hvězdy? Jaké to bylo?)

Když už byli unavení, uhasili oheň, zapnuli si baterky a všichni pěkně spolu šli spát. Věděli, ze jsou v bezpečí, a že mají jeden druhého. Usnuli jen dolehli do spacáků.

Ilustrace – Nikola Súderová